Littera scripta manet na Blog.cz

***

Už zase ponocuji.. Je to až neuvěřitelný pocit. Že nejsem sama, i když vedle mě nikdo nestojí.. Že vím, že se mám na koho spolehnout.. Že vím, že jsem milována a že stejně tak dobře vím, že miluji.. Je to láska, která se za nic nekoupí a kterou bych za nic na světě nevyměnila.. Jsem odhodlána dostát svého slova, co jsem mu dala.. Nezradím ho, už nikdy.. Už mu nikdy neublížím.. Moc se mi teď po něm stýská.. A štve mě, že vím, že se jen tak neuvidíme, aniž by bylo všechno jen a jen dobré.. Zatím mi stačí to, že mezi námi je něco, co celému vztahu dává ten správnou šťávu.. To, co mě drží nad vodou.. Láska.. On.. Myšlenky na něho.. Krásné vzpomínky, které se mi honí hlavou před spaním.. Prostě vše, co zasáhlo mé srdce, tělo i duši. Celičká jsem propadla do milosrdenství lásky.., které mi bylo snad právem dopřáno. Já ho prostě miluji každým dnem víc a víc.. Je to vůbec možné? Zřejmě ano.. Dobrou lidičky, s dobrou náladou vás zdraví Kryštůfek Robiin :*

Vykasala si sukni hodně vysoko, když kráčela cestou, jež byla zalitá dešťovou, studenou vodou. Usmívala se i přes husí kůži, jež jí zdobila holá ramena. Jak pak by ne?! Měla krásné vzpomínky na krátké chvíle, které jen nerada přerušila.

Pokusila se přeskočit dlouhou kaluž, avšak nevhodná obuv jí zbrzdila natolik, že nedoletěla až na konec a zůstala uvězněná vprostřed kaluže, kde bylo vody nejvíce. Sundala si žabky, jež se ve vodě nadnášely, a bosá vyklouzla na asfaltku.

Studený vítr jí vhodil do tváře pár kapek deště, jež se usadily na větvích stromů… a příjemně jí zchladil rozžhavené tváře.

Na ramena se jí snesla další sprška deště; ještě více zhoustl a ona rozčílením svraštila čelo. Obešla další kaluž a sundala si žabky, protože to klapání bylo k nevydržení…

Posadila se na mokrý kámen a nedbala toho, že by snad mohla nastydnout. Usmála se.

Já prostě nemám slov....=O

Všechno bylo tak jednoduché, když si ji včera bral, v téhle posteli; pomyslil si a otevřel oči. Cítil její vůni, ale ona byla pryč. Další z jeho objetí, co se v rozbřesku vytratila jako pára nad hrncem. Zbyl po ní jen rudý vzkaz, jež mu zanechala na zrcadle, napsaný její rtěnkou chutě malin. "Byl si úžasný", nic víc, nic míň… Vztekle se překulil na záda a hleděl na holý strop a říkal si: Proč?!

Proč jsou ženské mrchy bez slitování?!…

Seděla tiše v malém kupé a naslouchala vrzání uhánějící lokomotivy. V klepajících prstech svírala stříbrný zapalovač a snažila si zapálit. Povedlo se. Pohlédla naštvaně z okna, za kterým se míhala krajina a jen stěží dokázala ospalýma očima rozeznat keře a vysoko vzrostlé stromy, které se jí v každé chvíli slili do matného obrazce. Musela utéct hodně brzy; nebyla by schopná se mu podívat do očí! Myslel si, jak je skvělý, přičemž celou dobu myslel jen na sebe; jak ukojit svůj chtíč: Levně a rychle… Z úst ji vyšel šedý dým… Zakuckala se, a poté cigaretu uhasila o malé korodující topení, rozhodnuta přestat kouřit. Schovala zapalovač do malé kapsy džínsů a přemýšlela, proč jsou muži tak sobečtí…?
Nerada lhala, ale v tu chvíli jí to přišlo jako skvělý nápad… Jen stěží potlačovala úsměv, když si vzpomněla na vzkaz, který zanechala na velkém zrcadle v jeho prostorné ložnici, přičemž si zničila rtěnku. Zmoženě zavřela oči, chtěla na něho zapomenout. Šlo jí to bravurně, krom matných vzpomínek na jeho nešikovnost v posteli si nepamatovala zhola nic!... Přitiskla spánek na okno a svým dechem vytvořila na studeném skle krůpěje rosy. Nakreslila do ní srdíčko a poté sjela pohledem ke svým nehtům, za kterými byla krev. "CO jsem to proboha dělala?" pomyslela si v duchu. Musela vypadat šíleně. Neupravená a ustrojená v oblečení, které se jí celou noc válelo v koupelně, na chladné zemi. Uf… Ale zvládla svůj první sex s neznámým mužem úžasně!...

***

Život náš je lacný hotel
Iba chvílu býváš v nom 
Kým ta vezmú Pane podte
Už je záver krásným dnom

Zbádáš vážně že je koniec
Spomienok máš na kilá
Tak sa nebrán len im povedz
Láska nás vždy zabijá

R:Zopár dievčat bolo s nami
Boli lásky na pár dní 
Boli sme raz milovaní
A tak budeme raz,budeme raz spasení

Život príliš krátko trvá
V tom smrt bývá dosledná
Bývala tu láska prvá
Príde aj tá posledná

Boli krásky boli dámy
Kým posledná utiekla
Ten kdo bol raz milovaný
Ten nepríde do pekla

R:Zopár dievčat bolo s námi
Boli lásky na pár dní
Boli sme raz milovaní
A tak budeme raz,spasení
A tak budeme raz,budeme raz spasení

***

Bola to láska na pár dní
Tá čo sa volá Zabudni
Čas je však zlodej záludný
A tak vracia mi ju späť
Nemáva dlhé trvanie
Myslel som čas ju odvanie
Ja sa chcem vrátiť a ona nie
Takýto už býva svet

Krátke lásky sú tie najdlhšie
Nikto nikdy ešte pred nimi neušiel
Krátke lásky sa viac nemenia
Napíšu ti zbohom a donevidenia

Načo sú lásky na večnosť
Ja mám tej krátkej práve dosť
A znovu hľadám ku nej most
No jej tu viacej niet

Krátke lásky sú tie najdlhšie
Nikto nikdy ešte pred nimi neušiel
Krátke lásky sa viac nemenia
Napíšu ti zbohom a donevidenia

Na krátku lásku
Na tú my sme naozaj prikrátki
Odišla nám preč ako vo sne
A bez pamiatky

Bola to láska z rýchlika
Tá ktorej rýchlo odmykáš
Vypukla náhle po nej panika
Nestihla zovšednieť

Krátke lásky sú tu nastálo
Ako veľa smútku tu po nich zostalo
Krátke lásky sa viac nemenia
Napíšu ti zbohom a donevidenia

Krátke lásky sú tie najdlhšie
Nikto nikdy ešte pred nimi neušiel
Krátke lásky sa viac nemenia
Napíšu ti zbohom a donevidenia
Napíšu ti zbohom a donevidenia

*Žárlivost je normální pocit. Avšak chování, které často vyvolává, je často iracionální.

Je to až k neuvěření, jak rychle žárlivost dokáže vyplout na povrch a zkazit mi náladu... 

Je jedno, na co, nebo na koho žárlím... Ale vždy to přijde nečekaně... Když ho vidím... s někým jiným! Ts... přestávám věřit tomu, že má zájem čistě jen o mě... Takový já dobře znám... Zkouší to na všechny a pak čeká, která se chytne... Nejhorší je, že já jsem se opravdu chytla! :/

Jak mu mám pak věřit?!... Achych... Když já ho mám tak ráda... Ale nejde to... Nejde, nejde, nejde.. A já tak moc chci, chci, chci...:/ Klidně budu jak rozmazlený fracek!!! Když, ale... chápete mě ne?... :( Jak z toho ven? Jak? Jak?... Dát tomu čas?! Čas, který každýmu z nás schází... Co když to dopadne, jako se Sluncem, které se ke mě obrátilo zády a už nehřeje?! Já nechci další zklamání... A nechci, aby mě někdo omezoval...:( Chci si svůj život řídit sama.. Bez výčitek!.. Když.. ale to taky nejde...:/

Přemýšlela jsem o tom častokrát... Co přijde potom, až nakoposledy vydechneme? Příjde spánek? Delší, jak ten Růženčin... nebo existuje jiný svět?! Já sama si myslím, že potom... není nic..! Je to děsný pocit si představit, že by jsme neměli dýchat, vidět a mít pocity, ale taková podle mě smrt je... Černá...prázdná... Jako spánek, beze snu... Když spíte, taky o sobě v podstatě nevíte... Spánek beze spánku? Je možný, aby se takhle dala popsat smrt?! A je opravdu pravda, že člověku před očima proběhne celý život? Úplně celý? To musí bejt ale rychlost světla, aby to bylo možné..xD Jo, už si z toho dělám srandu, ale co jiného?! Nejlepší nemyslet na smrt a žít bezstarostný a pestrý život plný radosti.. Neřešit malichernosti a netrápit se láskou... Vždyť byl jeden muž, bude další... A další, a další... Dokud se nenajde ten pravý, který s vámi vydrží navždy.. Ale to už utíkám od tématu...

Prostě jen doufám, že po smrti přejdeme do jiného světa... Jiného století.. Že se narodíme znovu... Život přeci nemůže být tak krutý, aby nastal ERROR?... Až tedy zemřu, chci se změnit ve velrybu... Ty jsou prý chránění.. a navíc velký.. a já malá..x( xD

Zdraví Lierin =*)

Dneska den, na který se prostě nezapomíná... Ve škole jako masakr... Nejprve v šatnách vypukla 3.světová a ne jednomu na hlavě přistálo víčko od láhve a nebo jen slaná brambůrka či krekr, proto taky 3. světová braborová ;) :D Jinak, byla jsem dneska v knihovně.. 100 roků samoty má moc zajímavý začátek... a tak si tak říkám, kdo ví, co to bude za hovadinu, že si to prostě musím přečíst!..:)